Desetiletý evropský experiment se zápornými úrokovými sazbami, který ve čtvrtek skončil návratem Švýcarské národní banky do kladných hodnot, ukázal jednu věc: mohou existovat i mimo oblast ekonomické science fiction.
Tato politika, která byla zavedena s cílem oživit ekonomiky po finanční krizi v letech 2007-2008, převrátila standardní peněžní moudrost na hlavu: banky musely platit poplatek za uložení hotovosti u svých centrálních bank; někteří majitelé domů našli hypotéky, které jim platily úroky; a odměny za spoření téměř zmizely.
Vzhledem k tomu, že se od tohoto opatření nyní upustilo tváří v tvář prudké inflaci způsobené pandemií a válkou na Ukrajině, přetrvávají pochybnosti o jeho účinnosti a o tom, za jakých okolností bude ještě někdy použito.
„Myslím, že v budoucnu bude laťka pravděpodobně vyšší,“ řekl Claudio Borio, vedoucí měnového a ekonomického oddělení Banky pro mezinárodní platby se sídlem v Basileji, která působí jako banka pro světové centrální banky.
Málokdy vyvolá měnová politika tolik zvuku a vzteku jako v případě, kdy se na počátku roku 2010 čtyři evropské centrální banky a Bank of Japan – nyní jediná měnová autorita, která se jich stále drží – uchýlily k záporným sazbám.
Zdroj: Unsplash
Vzhledem k tomu, že úrokové sazby se již tehdy blížily nule, došla jim konvenční munice k odvrácení hrozby naprosté deflace, které se obávaly, že zadusí hospodářské oživení. Rozhodli se, že jediným východiskem je jít pod nulu.
Šéfové bank se rozčilovali, když Evropská centrální banka, švédská Riksbank, Švýcarská národní banka (SNB) a dánská Nationalbank přešly do záporných hodnot, což podle nich podkopalo celý bankovní obchodní model, který spočíval v možnosti vytvářet zisk z poskytování úvěrů.
Ke kritice se přidala i místní média, švýcarské noviny v roce 2015 nazvaly tento moment „Frankenshockem“ a německý Bild označil tehdejšího šéfa ECB Maria Draghiho za „hraběte Draghila“, který „vysává naše účty“.
Jisté je, že ti, kdo spoléhali na výnosy z úspor v hotovosti, v období ultra nízkých až záporných sazeb v Evropě jednoznačně trpěli – i když se mohli alespoň utěšovat tím, že nízká inflace jejich původní úspory chránila.
Další vedlejší účinky je těžší rozklíčovat.
Zdroj: Pixabay
Obavy, že záporné sazby povedou k hromadění peněz, se ukázaly jako z velké části neopodstatněné: například ve Švýcarsku zůstal počet tisícifrankových bankovek v oběhu stejný, což naznačuje, že klienti nevybírají hotovost, aby si ji uložili doma do trezoru.
Vzhledem k tomu, že jedna dánská banka se chlubila první hypotékou se zápornou úrokovou sazbou na světě, je pravděpodobné, že levné půjčky dodaly páru růstu cen nemovitostí v celém regionu. Ceny však byly často tlačeny výše místními faktory včetně omezené nabídky.
Zatímco ve hře bylo mnoho dalších prvků, akcie bank v eurozóně se od roku 2014 propadly o zhruba 45 % – navzdory krokům ECB, které je chrání osvobozením od poplatků z některých vkladů a přístupem k mimořádně levným půjčkám.
Přesto zpráva think tanku Bruegel pro Evropský parlament v loňském roce dospěla k závěru, že celkové zisky bankovního sektoru nebyly zápornými sazbami výrazně poškozeny, a konstatovala, že pokles byl kompenzován zisky z investic do aktiv.
„Nakonec fungovaly stejně jako běžné snížení sazeb,“ uvedl spoluautor zprávy Gregory Claeys, přičemž připustil, že dopad mohl být větší, kdyby experiment trval déle.
NENÍ BUDOUCNOST?
Zdroj: Unsplash
Na otázku, zda záporné sazby skutečně dosáhly svých cílů, je těžší odpovědět vzhledem ke skromnému rozsahu pokusu – nikdo nikdy nešel níže než na minus 0,75 % – a vzhledem k tomu, že je smetly turbulence posledních dvou let.
Tvůrci politiky ECB poukazují na údaje, které ukazují, že v roce 2010 úvěry v eurozóně rok od roku klesaly, dokud záporné sazby nepomohly do roku 2016 tento pokles změnit v růst – i když tento růst nikdy nedosáhl výšin před rokem 2009.
Jiní poukazují na skutečnost, že období záporných sazeb se časově shodovalo s rozsáhlým kvantitativním uvolňováním, kterým ECB a další centrální banky po celém světě rovněž podpořily poptávku nákupy aktiv v objemu bilionů dolarů.
„To byla mnohem větší událost – mnohem větší dopad,“ řekl Brian Coulton, hlavní ekonom agentury Fitch Ratings. „Agresivní využití rozvahy – to je mocná zbraň.“
Někteří ekonomové tvrdí, že záporné sazby vytvářejí zvrácené pobídky, které v konečném důsledku škodí ekonomice – například tím, že udržují při životě „zombie společnosti“, které by podle práva měly skončit, nebo tím, že odstraňují podněty pro vlády, aby prosazovaly tvrdé reformy.
„V Evropě chybí zaměření na strukturální reformy. Proč k nim nedošlo v posledních deseti letech, proč jsme neposílili růst produktivity?“ řekl hlavní evropský ekonom Societe Generale (OTC:SCGLY) Anatoli Annenkov.
Zdroj: Pexels
Burkhard Varnholt, investiční ředitel švýcarské pobočky Credit Suisse Switzerland, jde ještě dál a říká, že jejich poselství o investicích do budoucnosti se dokonce podobalo nihilismu refrénu „No Future“ z punkrockové skladby „God Save the Queen“ skupiny Sex Pistols z roku 1977.
„Jsou to centrální bankéři, kteří dostali úrokové sazby na úroveň, kdy budoucnosti nepřikládáme žádnou hodnotu,“ řekl. „Dnešní pankáči nosí bílé košile, šedé obleky a modrou kravatu.“
S tím, jak se éra záporných sazeb uzavírá, se celosvětový fond aktiv se záporným výnosem zmenšil na méně než 2 biliony USD z vrcholu v roce 2020, kdy dosahoval přibližně 18 bilionů USD.
Navzdory obavám jiní říkají, že tento experiment tvůrcům politik alespoň ukázal, že sazby mohou jít pod nulu, a je tak pro ně jednou z možností: svědčí o tom, že Bank of England o této cestě chvíli uvažovala, když COVID-19 pustošil ekonomiku.
I když současný inflační záchvat znamená, že může chvíli trvat, než budou muset evropští centrální bankéři opět použít záporné sazby, je nepravděpodobné, že by je chtěli vyloučit.
„Vždy se o nich bude mluvit jako o něčem, co zůstává v souboru nástrojů,“ řekl Rohan Khanna, stratég UBS v Londýně. „Velmi pochybuji, že je tu někdo připraven říci záporným sazbám už nikdy více.“
