Libanonská libra se na paralelním trhu propadla na historické minimum vůči americkému dolaru, což je poslední chmurný milník v ekonomické krizi, která uvrhla většinu obyvatelstva do chudoby.
Libanonská libra, oficiálně vázaná na 15 000 za dolar, se podle úterních údajů obchodovala za 100 000 vůči zelené bankovce, což je závratný propad z 1 507 před vypuknutím hospodářské krize v roce 2019.
Tržní hodnota měny se koncem ledna pohybovala kolem 60 000 za dolar.
Navzdory závažnosti krize se politické elitě, která je všeobecně obviňována z finančního kolapsu země, nepodařilo zastavit volný pád měny.
Od loňského roku nemá země prezidenta a má pouze dočasnou vládu, protože v parlamentu panuje mezi soupeřícími aliancemi patová situace.
Libanonské banky, které již dlouho uplatňují drakonická omezení pro výběr peněz a v podstatě tak připravují vkladatele o jejich celoživotní úspory, byly v úterý uzavřeny, protože vkladatelé pokračovali v časově neomezené stávce.
Stávka začala počátkem minulého měsíce na protest proti tomu, co Asociace libanonských bank označila za „svévolná“ soudní opatření proti věřitelům poté, co vkladatelé podali žaloby o vrácení úspor.
V reakci na žaloby se někteří soudci snažili zabavit finanční prostředky ředitelů či členů představenstva bank nebo donutit věřitele, aby vyplatili dolarové vklady klientů v librách podle starého kurzu 1,507.
Zdržení
Zdroj: Reuters
Zákazníci měli dvoutýdenní odklad stávky poté, co dočasný premiér Nadžíb Mikátí koncem minulého měsíce zasáhl, aby ztížil práci jednoho ze soudců, kteří vyšetřují banky.
V posledních třech letech vyvolaly limity pro výběr peněz z bank pobouření veřejnosti, které vedlo k tomu, že se někteří Libanonci uchýlili k ozbrojeným přepadením ve snaze dostat se ke svým vlastním penězům.
Fasády mnoha bank v hlavním městě jsou zvenčí téměř k nepoznání, jsou pokryty ochrannými kovovými panely, bankomaty jsou poničené a pobočky bank jsou opakovaně na několik dní zavřené.
V polovině února zaútočily desítky rozzuřených demonstrantů na několik bank v Bejrútu poté, co se kurz libanonské libry vůči zelené měně propadl na zhruba 80 000.
Charakteristickým znakem libanonské hospodářské krize je politická nečinnost a nedostatek odpovědnosti.
Úředníkům se nepodařilo provést žádnou z reforem, které požadovali mezinárodní věřitelé výměnou za uvolnění miliard dolarů z nouzových půjček.
V dubnu loňského roku Mezinárodní měnový fond oznámil, že v zásadě souhlasí s poskytnutím půjčky ve výši 3 miliard dolarů Bejrútu rozložené do čtyř let – pod podmínkou, že bude proveden balíček rozsáhlých reforem.
Libanon čelí hospodářskému krachu převážně bez vůdce, protože rozdělení politici již několik měsíců nedokázali zvolit nového prezidenta – v zemi, kde již vládne přechodný kabinet s omezenými pravomocemi.
Od října, kdy skončilo funkční období Michela Aúna, nemá Libanon prezidenta. Opakovaná zasedání parlamentu svolaná za účelem volby jeho nástupce nedospěla k dohodě o konsensuálním kandidátovi.
Jak krize v Libanonu začala?
Zdroj: Unsplash
Krize v Libanonu má složitý a mnohotvárný původ a přispělo k ní několik faktorů. Jedním z hlavních faktorů je politická a ekonomická nestabilita, která zemi sužuje již řadu let.
Kořeny současné krize lze vysledovat až k libanonské občanské válce v letech 1975-1990, která zanechala zemi hluboce rozdělenou podle sektářského klíče. Toto rozdělení vedlo k politickému systému založenému na dělbě moci mezi náboženskými skupinami, což často vedlo k politickému zablokování a nestabilitě.
Kromě politické nestability se Libanon potýká také se značnými hospodářskými problémy. Země se potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti, nedostatkem zahraničních investic a vysokým veřejným dluhem. Hospodářskou krizi prohlubuje korupce a špatné hospodaření, politici jsou obviňováni ze zpronevěry a dalších finančních trestných činů.
Situace se zhoršila v roce 2019, kdy po celé zemi propukly masové protesty, které byly podníceny hněvem na korupci a na to, jak vláda nakládá s ekonomikou. Protesty vedly k rezignaci premiéra Saada Harírího, vláda však nebyla schopna sestavit novou koalici, což vedlo k politickému vakuu.
Krizi dále prohloubila pandemie COVID-19, která měla na libanonskou ekonomiku zničující dopad. Pandemie vedla k poklesu remitencí, které jsou klíčovým zdrojem příjmů mnoha libanonských domácností, a také k poklesu cestovního ruchu a dalších odvětví.
Současná krize v Libanonu se vyznačuje vážným nedostatkem základních životních potřeb, jako jsou potraviny, pohonné hmoty a léky, a také výraznou devalvací měny. Krize má hluboký dopad na životy obyčejných Libanonců, kteří se snaží vyjít s penězi tváří v tvář prudce rostoucí inflaci a ekonomické nejistotě.
