Poušť se řekne arabsky sahra‘, což nám chtíc nechtíc napoví, proč se po našem říká Sahaře také tak. Já ale nebyla na Sahaře, byla jsem v Arabské poušti, v části zvané Rub al-Chálí, a pod nebem plným hvězd jsem si pochutnávala na tom nejlepším, co nabízí kuchyně beduínů. Asi je každému jasné, že v rozpáleném písku neporoste a nebude létat ani pobíhat nic, co by nakonec stálo nomádům za snězení, ale pravda je jako vždy o něco složitější.
Večeře s beduíny a velbloudí guláš
