Kniha Hoří chemička, něco si přej vychází z deníku, který si psala umělkyně a sociální pracovnice Bára Bažantová během měsíčního pobytu v komunitním centru Libuše na litvínovském sídlišti Janov. „Nemít očekávání byla naše strategie. Držely jsme se toho, že to prostředí neznáme, nevěděly jsme předem, co je tam třeba. Nechtěly jsme vytvářet domněnky a kategorie bez prožité zkušenosti,“ popisuje počátek projektu antropoložka Lenka Podroužek Polčová.
‚Na sídlišti Janov v sobě mají nejmíň nedůvěry děti.‘ Umělkyně žila ve vyloučené lokalitě a napsala knihu
