Zřejmě to poslední, co pokračování filmového Avatara probudí, je úžas nad vypravěčským umem duchovního otce Jamese Camerona. Přesto při sledování více než tříhodinového (uf!) návratu na planetární satelit Pandora, kde s přírodou spříznění modrokožci odolávají uzurpátorským vlnám věčně nepoučitelného lidstva, nejde neobdivovat zápal, s jakým režisér soupeří sám se sebou.