Program měnových záruk Mezinárodního měnového fondu by mohl přilákat soukromé investory do mnoha dalších solárních a větrných projektů.
Solární a větrná energie jsou ve většině zemí světa nejlevnějšími zdroji energie. Přesto je v současných investicích do čisté energie propastný rozdíl oproti tomu, co je potřeba k dosažení klimatických cílů.
Tento rozdíl je způsoben především nedostatkem investic v rozvojových zemích. Podle Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie se v roce 2020 více než polovině světové populace, převážně v rozvíjejících se ekonomikách, dostalo méně než 15 % celosvětových investic do čisté energie.
Jedním z vysvětlení je prosté rozdělení na bohaté a chudé země. Většina světového kapitálu se nachází ve vyspělých ekonomikách, zatímco většina potřebných investic do čisté energie je na rozvíjejících se trzích.
Snížení tohoto rozdílu je jednou z největších výzev pro financování opatření v oblasti klimatu. A solární a větrné projekty by měly být slibnou cestou, jak toho dosáhnout. Na rozdíl od výstavby mořských zdí nebo měst odolnějších vůči teplu mohou projekty čisté energie přinést okamžitý zisk, a proto by měly být pro soukromé investory atraktivní.
Zdroj: Getty Images
Tito investoři se však nadále vyhýbají rozvíjejícím se trhům, protože po započtení všech nákladů na působení na těchto trzích obvykle nepřinášejí takový zisk. Investor potřebuje na solárním projektu v Německu dosáhnout zhruba 7% výnosů, aby dosáhl zisku. Podle skupiny odborníků na financování klimatu, kterou podporuje OSN, musí podobný projekt v Indii přinést 17 %, aby byl pro stejného investora stejně ziskový.
Obrovský rozdíl spočívá v tom, co ekonomové nazývají makroekonomická rizika, která zahrnují politická a finanční rizika. Za řízení těchto rizik platí investoři další poplatky, které snižují zisky. Proto, i když by rozvojové země měly být atraktivní pro investice do čisté energie, protože mají nižší náklady na pracovní sílu, levnou půdu a dostatek slunce a větru, nejsou tyto projekty tak dobře financovatelné jako projekty v rozvinutých zemích.
„Existuje skutečné riziko, které lze poměrně snadno vypočítat,“ řekl Frank Schroeder, hlavní politický poradce pro globální finance a ekonomiku v ekologickém think tanku E3G. „Existují však také vnímaná rizika, která jsou způsobena nejistotou nebo stádním chováním a která se hůře řeší.“
Podle Avinashe Persauda, ekonoma, který je zvláštním finančním vyslancem pro Barbados, existuje způsob, jak některá z těchto vnímaných rizik překonat. V bílé knize, kterou si prohlédla agentura Bloomberg Green, Persaud ukazuje, jak by mezinárodní finanční instituce mohly snížit náklady na řízení měnových rizik a zatraktivnit pro globální investory mnohem více projektů čisté energie.
Abychom to pochopili, uveďme příklad solární farmy v Jihoafrické republice, kterou má zájem financovat americký investor. Investor by potřeboval stabilní výnos v amerických dolarech, přestože příjmy z farmy budou v jihoafrických randech. Proto investor obvykle platí finanční firmě poplatek za zajištění, aby udržovala určitý směnný kurz dolaru vůči randu. Tento poplatek může činit až 8 % z ročních příjmů solární farmy, což snižuje zisk investora.
Zdroj: Unsplash
Persaud tvrdí, že Mezinárodní měnový fond by měl zřídit částečnou devizovou záruku. Vzhledem k tomu, že MMF může působit ve více než 100 měnách, bude schopen sdružovat rizika mnohem lépe než soukromí investoři dnes. To zase sníží efektivní poplatky za zajištění, které platí soukromí investoři. Persaud tvrdí, že při správném postupu by se poplatky mohly snížit na polovinu.
„V současné době je cena měnového rizika podstatně vyšší než skutečné riziko,“ řekl Persaud. Proto by podle něj měl být MMF schopen snížit „přeplatek“ na měnové zajištění pro soukromé investory, aniž by přišel o peníze.
Barbadoská premiérka Mia Mottleyová předloží příští týden na setkání v Paříži řadu návrhů na reformu mezinárodního finančního systému. Na summit, který podpoří francouzský prezident Emmanuel Macron, dorazí desítky hlav států, aby vyjádřily svou podporu. Jedním z těchto návrhů bude vytvoření devizových garancí v hodnotě 100 miliard dolarů v mnohostranných rozvojových bankách a MMF, které by mohly uvolnit roční investice do ekologických projektů v hodnotě 1,5 bilionu dolarů.
Samotné zajištění proti měnovému riziku však nebude stačit, varuje Sony Kapoor, profesor klimatu, geoekonomie a financí na Evropském univerzitním institutu. Je třeba více pracovat na tom, aby existovaly způsoby, jak snížit úrokové sazby a podpořit poskytování úvěrů v místních měnách.
Vzhledem ke složitosti nápravy globálních finančních institucí se rozhodně vyplatí pracovat na garancích směnných kurzů. „Rizika v místní měně jsou jednou z těch otázek, pro které je těžké shromáždit lidi,“ řekla Karen Mathiasenová, projektová ředitelka Centra pro globální rozvoj, která dříve působila jako úřadující výkonná ředitelka pro USA ve Světové bance. „Ale jeho řešení je jedním z těch řešení, která stojí za to rozšířit.“
