Mezi zranitelné oběti patří mimo jiné senioři. Obvykle ale dlouho váhají, jestli to, co zažívají, už je týrání. Anebo jestli si to sami zavinili. „Často od nich slýcháme omluvy: Já jsem už pomalý, moje děti už na to nemají nervy, pečují o mě, je toho na ně moc. Když se ale seniora ptáte dál, zjistíte, že například žije o chlebu a vodě, že ho zamykají doma, nedávají mu peníze, nepodávají mu léky,“ upozorňuje Lucie Kozlová z Bílého kruhu bezpečí.
Týrání seniorů začíná drobnostmi. Pečující jim nepodá chodítko nebo brýle, varuje Bílý kruh bezpečí
